Důvěřuj kolegům, respektuj je a buď otevřený

Naše třetí pravidlo je o respektu a důvěře. V našem manuálu máme ještě toto vysvětlení: “Lidé v Etnetera Activate a celé Etnetera Group si zaslouží Tvoji důvěru. Vždy předpokládej, že to, co činí, činí v nejlepší víře. Snaž se pochopit jejich pohled a respektovat jej. Otevřeně jim sděl svoje případné názory. Snaž se maximálně informovat o tom, co děláš, zejména pokud to má dopad na ostatní.”

‍

Tohle pravidlo v sobě skrývá několik velmi důležitých postojů:

• všichni jsme si rovni
• všichni děláme to nejlepší, co je v danou chvíli možné
• snažíme se naslouchat a pochopit druhou stranu
• nic neskrýváme

Všichni jsme si rovni

Existují role, které “hrajeme”. Někdo je třeba projektovým manažerem, jiný zase datovým analytikem, já třeba aktuálně zastupuju firmu navenek. Máme svoje zodpovědnosti a vůči sobě a klientům vystupujeme v rolích, které si pojmenováváme. Ale jinak jsme si rovni. Každý máme stejný hlas a ničí hlas není menší nebo větší. Respektujeme se navzájem.

‍

Důkazem respektu je i trvalá snaha se dohodnout. A za mě dohoda není to samé, co kompromis (kde někdo musí ustoupit). Narážím na naše nulté pravidlo win‑win, kdy je cílem, abychom byli dlouhodobě v rovnováze a nacházeli taková řešení, která jsou výhrou pro všechny zúčastněné strany.

Děláme to nejlepší, co je v danou chvíli možné

To dělají všichni. Jen si to možná vždycky neuvědomují. Do daného okamžiku se totiž vždycky soustředí úplně všechno ‑ naše zkušenosti, znalosti, nálada, zdravotní kondice a nebo pozornost v danou chvíli. A všichni jsme lidi, občas nedokážeme naši pozornost ovládnout a pak se může zdát, že děláme chyby. Ale i přesto, co si pak následně o akci myslíme, jsme v danou chvíli udělali to nejlepší, co jsme mohli (protože kdybychom v tu chvíli věděli, jak to udělat líp, tak jsme to tak přece udělali). Můžeme se v tomhle kontextu vůbec bavit o chybě? Nebo je to jen nová zkušenost, kterou příště (možná) zužitkujeme?

Snažíme se naslouchat a pochopit druhého

Kolikrát se vám stalo, že jste si mysleli, že je přece všechno jasné a že druhá strana vidí situaci úplně stejně a pak jste zjistili, že jste si nerozuměli? Řeším podobné “nedorozumění” několikrát denně. Kdybychom uměli všichni doopravdy naslouchat tomu druhému (namísto abychom poslouchali svoje komentáře, které nám k tomu v hlavě naskakují), tak by spousta nedorozumění a konfliktů vůbec neexistovala. Kdybychom se nechytali za slovíčka, ale pokusili se porozumět podstatě toho sdělení. Třeba bychom pak předešli i situacím, kdy si obě strany “představovaly”, že výsledkem bude něco jiného, než bylo dodáno.

Nic neskrýváme

Jednou z mých oblíbených hlášek je “předpoklad je matkou průseru” 🙂. Znamená to, že když jen v hlavě předpokládáme, že to druhá strana myslela stejně, tak to často nedopadne dobře. Proto je potřeba být otevření, nic neskrývat a raději se dvakrát zeptat, jestli si rozumíme, než to tak předpokládat. Zároveň s tím je důležité, aby nikdo nebyl překvapený z novinek, které třeba zasahují do jeho práce, ale u kterých si nikdo nevyslechl, co si o tom myslí.

‍

Jak to vidíte vy? Zaujalo vás to? Napište, co to ve vás vyvolalo. A pokud čistě náhodou hledáte práci, tak mrkněte na náš profil na Cocumě nebo tady u nás na webu, kde máme aktuální nabídku volných míst. A i když práci nehledáte, tak se pojďme aspoň propojit na LinkedIn a třeba napište, kdyby vás něco zajímalo…