Vždy musíš vědět, proč něco děláš

Naše páté pravidlo je o bájném “proč?”. V našem manuálu to máme takto: “Musíš vědět, proč děláš, co děláš, zda tvoji práci někdo platí nebo zda nás někam posune. Nebo že pomůže někomu jinému. Neexistuje práce nebo činnost, kterou bys dělal, “protože Ti to někdo řekl”.

‍

A dle zkušeností víme, že tohle je dobré zopakovat ještě jednou: “Vždy musíš vědět, proč něco děláš”. Opravdu. Když nevíš, ptej se. Když tušíš, ale nevíš to jistě, ptej se. Vždy je lepší se ptát třikrát, než radši něco udělat blbě / zbytečně / nešťastně / omylem a pak řešit problémy z následků, které často dopadnou daleko za tebe.”‍

‍

Tohle pravidlo v sobě opět skrývá několik velmi důležitých postojů:

• potřebujeme chápat důvody / motivace zadavatelů
• to, co děláme, nám musí dávat smysl
• raději se nedomnívej

Chápej důvody / motivy

Poměrně často se potkáváme s tím, že klienti řeší následky, ale nedívají se na příčiny. A místo skutečných motivů (v tomto případě svých zákazníků) řeší “fíčury”, které třeba viděli u konkurence. Řešení pak nereagují na ty skutečné potřeby zákazníků a všichni se trápí.

‍

Proto apelujeme na každého, aby ho zajímalo, proč to je potřeba, co tím klient sleduje, jaké jsou jeho motivy to dělat zrovna takhle. Protože třeba existuje lepší řešení, které ho jen nenapadlo, protože se na to nepodíval z jiného úhlu pohledu.

‍

Proč je např. důležité precizní vykazování času stráveného na projektu? No protože když nebude výkaz, nebude faktura a nesplním svůj závazek vůči ostatním.

‍

Nebo proč je důležité, abych si vzal dovolenou, i když v kasičce (k tomu se dostaneme v některém z dalších dílů, nebojte) svítím červeně? Přece protože odpočinek je stejně důležitý, jako samotná práce a s tupou sekerou se blbě kácí stromy.

Musí to dávat smysl

Tohle trochu souvisí s předchozími pravidly (hlavně s win‑win a selským rozumem). U každého člověka chceme, aby to, co dělá, mu dávalo smysl. Po všech stránkách. Proto si lidi můžou sami rozhodnout, na jakém klientovi / projektu chtějí pracovat a na jakém ne (což se může měnit a mění i v čase). Proto se nebojíme klientovi říct, že jeho přístup není v souladu s naším nastavením. Proto neděláme zkratkovitá řešení, paskvily a nedodělky.

Stop domněnkám

O “předpoklad je matkou průseru” jsem psal už v díle o důvěře. Tady to raději ještě jednou zopakuju trochu jinak. Klasická chyba je, že se chytáme slovíček, ale uniká nám podstata toho, co chtěl dotyčný říct. Nebo ještě větší problém, když si nevšimneme, že každý z nás pod tím slovem myslí něco jiného. Klasické ztraceno v překladu. A to se bavíme jen o komunikaci mezi dvěma lidmi. Už jen když se má domluvit programátor s obchodníkem je kolikrát oříšek. :-) Představte si tam ještě např. jeden až dva mezičlánky (projekťák, account) a nebo dokonce ještě mezinárodní projekt, kde jsou různé kulturní a jazykové rozdíly. A máte oheň na střeše.

‍

Proto je důležité se opravdu shodnout na těch hlavních důvodech, proč to děláme a co má být cílem / výstupem - pak se totiž snáz řeší, jestli jdeme správným směrem.

‍

Jak to vidíte vy? Zaujalo vás to? Napište, co to ve vás vyvolalo. A pokud čistě náhodou hledáte práci, tak mrkněte na náš profil na Cocumě nebo tady u nás na webu, kde máme aktuální nabídku volných míst. A i když práci nehledáte, tak se pojďme aspoň propojit na LinkedIn a třeba napište, kdyby vás něco zajímalo…